„Složím tisíc rybiček denně,“ chlubí se Iva. Nejdražší nožík stojí 200 tisíc

Nemůžeme se v práci dohodnout - stávala rybička 1,50 nebo 4 koruny? Někdo dokonce tvrdí, že ji kupoval za šest. Pravdu mají všichni, protože tenhle nožík je s námi tak dlouho, že i jeho cena se časem měnila. Dnes se jich vyrábí 400 tisíc ročně, ale byly doby, kdy jí hrozilo vymření - továrnu Mikov totiž málem rozkradli „do posledního šroubku“. Blesk Zprávy se sem vypravily a provedou vás výrobou rybičky krok za krokem. 

„Co máte v kapse?“ ptáme se trochu neomaleně hned na úvod Bedřicha Jeteliny, ředitele komunikace Mikovu. A jsme zklamáni, nevytahuje rybičku, ale její pravý opak - nůž pocket S.

Zatímco rybička je laciná a tradiční, tohle je takový designový trpaslíček vyrobený z moderních materiálů. Cenově samozřejmě někde úplně jinde než klukovská kudla za stávajících 85 korun.  

Je zajímavé, jak málo o tak kultovním noži víme. Dobu vzniku tušíme jen orientačně - nožíku může být 100 až 110 let, autora kultovního designu se už asi nikdy nedozvíme. Ale můžeme se podívat, jak se dneska vyrábí.

V továrních halách stojí staré stroje vedle nových, všude voní olej a my jsme se vydali po cestě od kusu ocelového pásu až po hotový nůž. 

Statisíce rybiček

„Rybiček se prodá něco kolem 400 000 ročně, před čtyřmi roky to bylo jenom 100 000,“ říká Jetelina. Návrat rybičky byl komerčně až hodně úspěšný. Lidé si je pořizují z nostalgie, nebo pro děti, aby měly něco, co doprovázelo v dětství i jejich rodiče. 

Stojíme u stroje, kde Iva skládá nožíky ze čtyř dílů. Než fotograf zaostří, už má hotové tři. „Když jste šikovní, tak jich za den smontujete tisíc,“ pochlubí se Iva. 

Rybička má dneska několik variant - dělají se pro sběratele malované, z damaškové oceli, z pravého stříbra i zlata. „Těch zlatých investičních, děláme tak dva tři kusy ročně,“ upřesňuje Jetelina. Ta nejdražší stojí na e-shopu firmy 211 000 korun. Za jednu zlatou si tak můžete koupit skoro 2500 obyčejných. Nůž je tak zároveň nejobyčejnějším i nejvzácnějším zbožím v Mikovu. 

Stále stejná, ale přece jiná

Kdo v dětství nosil v kapse rybičku a vezme do ruky tu současnou, určitě si všimne, že to není tak „úplně ono“. Tvar odpovídá, ale materiály jsou jiné.

„Počátkem 80. let se ‚černota‘ buď zlikvidovala, nebo převedla jinam. Ty čepele z uhlíkaté oceli se kovaly a celá ta technologie, včetně padacích bucharů, se dala pryč,“ vzpomíná pro Blesk Zprávy Aleš Leksa, který v Mikovu prožil 20 let. Rybička tehdy dočasně odplavala do slovenské firmy Sandrik. Byla totiž také z uhlíkaté, tedy rezavějící oceli. Pamětníci určitě ví, že čepel rychle ztrácela svůj lesk. Dneska je želízko i pero nerez.

A rozdíl je i v materiálu střenek. Zatímco dřív byly z obyčejného plechu, dneska se dělají ze zinkové slitiny. Polotovary se ale vyrábějí mimo závod Mikovu v Mikulášovicích. 

60 let v jedné firmě

Kamrlík vedle montovny obývá Vladimír Trojan. Po rybičce určitě největší poklad v Mikovu. Ve firmě je totiž neuvěřitelných 60 let a stál u zrodu většiny nožů, které se zde vyrábějí. Asi nejslavnější kousek je vyhazovací nůž Predátor.

Při našem příchodu muž v montérkách dumá nad kouskem železa a vysvětluje: „Tady jsem vymyslel perko, jenže mi propadávalo na druhou stranu. Tak jsem ho vymyslel jinak a už nepropadává.“ Moc tomu nerozumíme, ale chápeme, že to želízko bude brzy součástí drahého loveckého nože. 

Pak nám ukazuje skoro cirkusové číslo - na staré cirkulárce „švihá“ jednu střenku z paroží za druhou. Patnáct let by mohl být v důchodu, ale ruku má stále jistou. 

Čínská aféra

V letech 2014 až 2015 se začalo na reklamačním oddělení podniku objevovat podezřele mnoho stížností. „Na těch nožích bylo logo Mikov, ale my jsme je nikdy neviděli, ostří bylo tupé, čepel se viklala a vyčuhovaly z toho ostré nýty,“ vzpomíná ředitel. 

Byly to čínská kopie z Číny a Mikov soud vyhrál: „Oni totiž udělali jednu chybu - do Číny poslali náš nůž a tam vyrobili to, co viděli - takže na něj vyrazili i naše logo.“ 

Čínská rybička tak musela z obchodů zmizet. „Zažili jsme s tím velkou  legraci, oni to konfiskovali celníci a u jedné razie jsme byli. Napochodovali tam dva v uniformách, u pasu měli pistole a sebrali pět rybiček,“ směje se Jetelina. 

Krušné časy rybiček

Nechybělo moc a rybička by plavala břichem vzhůru ve vodách zapomnění. Začalo to už v 90. letech - i v Mikovu byla privatizace spíš průšvih než nový start. Podnik získal zahraniční majitel, který ovšem nedokázal na dálku firmu ohlídat.

„Tenkrát se tady spousta věcí vyhodila nebo rovnou rozkradla. Mnoho strojů skončilo ve šrotu. Nemáme archiv, nemáme dokumentaci,“ posteskl si ředitel komunikace. Možná i dnes má ještě někdo doma nejednu zajímavost z historie firmy.

11. září 2001 pohřbilo řadu nožířských firem. Teroristický útok na „dvojčata“ v New Yorku způsobil krach stoleté švýcarské továrny Wenger. Jeho hlavní konkurent Victorinox přežil jen tak tak. Země začaly přijímat zákony zakazující některé typy nožů a především - už jste si je nemohli vzít na palubu letadla.

Tohle na první pohled drobné opatření málem odrovnalo celé průmyslové odvětví. „Mikov na tom byl po privatizaci v 90. letech tak špatně, že se nás to skoro nedotklo,“ říká ředitel komunikace.

Naopak továrnu výrazně zasáhla krize v letech 2007 až 2015. „Tehdy nám šla výroba dolů na 60 procent,“ vzpomíná Jetelina. I z toho se ale Mikov dokázal „vyhrabat“ a za poslední dva roky zdvojnásobil tržbu i množství vyrobených nožů. 

Rybička, nožička, erotika

Rybička nebyla jediný laciný nožík, který se v minulosti v Mikulášovicích vyráběl. Skoro stejně stará je i nožička. Našly byste ji už v katalogu z počátku 20. století. Ale dlouhá léta se nevyráběla - do prodeje se znovu dostala v roce 2019. Velikostí, i materiálem rybičku hodně připomíná, jen ten tvar je mnohem divočejší.

A pak existoval ještě jeden typ klukovských nožů - s obrázkem. Pod průhlednou střenkou bývalo třeba autíčko, kanadský jízdní policista, indián nebo jen struktura připomínající mramor. I tyto nože se vrátily - ovšem už bez obrázků a s názvem zero. 

I když pozor. Vlastně ještě jeden typ s obrázkem se na trhu objevil, ale ten dětem do ruky opravdu nepatří. Devadesátky byly hodně uvolněné, takže se tehdy vyráběly i nože s erotickými motivy. Fotografii hanbatého nože najdete v galerii.

Kam rybička dopluje...

Rybička je fantastická svou jednoduchostí a tím pádem i množstvím, v jakém ji v Mikovu mohou vyrábět. A určitě toho nenechají. Přesto se firma, jejímž majitelem je teď mikulášovický rodák Karel Ježek, bude ubírat trochu jiným směrem. 

„Chceme vycházet z toho, že u našich nožů je vysoký podíl ruční práce. Chceme stát někde mezi velkovýrobci a řemeslníky, dělat spíš menší série, ale ve vyšší kvalitě,“ upřesnil směr firmy její ředitel komunikace. Podle něj Mikov svoje novinky představí už v březnu na veletrhu IWA v Německu. 

Zdroj: blesk.cz
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/635309/slozim-tisic-rybicek-denne-chlubi-se-iva-nejdrazsi-nozik-stoji-200-tisic.html