Vše o samurajských mečích
Vše o samurajských mečích. Podle legendy byl první samurajský meč vyroben okolo roku 700 n.l. mečířem Amakunim a později Jasacunym. Z počátku byl meč spíše odznakem hodnosti určité vrstvy, později se stal nástrojem vojenské třídy. Kvalita meče závisela především na účelu a také na společenském postavení majitele. Použití a držení meče omezovaly nejdříve obyčeje a zvyky, později i předpisy.
Samurajské meče prodávané na www.kapesni-noze.cz
1, Samurajské meče jsou prodávány pouze osobám starším 18 let.
2, Všechny meče mají záruku 24 měsíců. Záruka je poskytována pouze na "dekorační účely". Vzhledem k charakteru tohoto produktu a nemožnosti zpětného zjištění skutečností, podílející se na případném poškození čepele, není uznána reklamace "zlomení nebo vyštípnutí čepele".
Jak se starat o meč?
1. Péče o repliky samurajských mečů v cenách do 3000-5000 Kč je o mnoho méně náročná než o péče o originální historické meče nebo meče kované. Tyto meče jsou vyrobeny z oceli 420 nebo lépe 440 které jsou "nerezové" a mnohdy leštěné. Nemusíte se tedy obávat dotknout se čepele ani ji čistit.
2, Zákazníkům, kteří jsou zruční a vlastní odpovídající meč nabízíme ostřící set.
3, Pokud je meč rozebiratelný nabízíme pro profesionální práci set - kladivo a rukavice.
4, Meče Ryumon mají k dispozici široké možnosti dokoupení tsub pro každou příležitost.
Časté dotazy
Častým dotazem je informace zdali lze s mečem "sekat", či "cvičit" nebo co meč "přesekne" a zdali vydrží kontakt s "jinou čepelí". Tyto dotazy je velmi težké seriózně odpovedět. Meč je samozřejmě z principu zbraň určená k "sekání a boji", ale existuje mnoho přístupů jak na věc pohlížet. Existují asi tři varianty:
1, Historicky a jinak cenné meče. Vlastník historického kusu by nikdy meč nepoužil pro sekání do čeholi.
2, Kvalitní kované meče, případně dokonce překládané meče. Tyto meče lze otestovat na Tamešigiri (na vlastní nebezpečí a zodpovědnost - špatný sek může zapříčinit zlomení meče.)
3, Dekorační meče. Tyto meče rozhodně nejsou určeny pro jakékoli fyzické namáhání.
Obecně vzato žádný meč nevydrží opakovaný kontakt s jinou čepelí a převážná většina ani první. Meč je "pěkná věc", kterou je možno vzít do rukou a pokochat se zpracováním a designem.
Dotazy na doplňující informace k jednotlivým produktům jsou také časté, bohužel zejména u levnějších mečů výrobce neudává žádné "metalurgické" podrobnosti a mnohdy se omezuje pouze na jednu větu marketingového charakteru.
Japonský meč
Podle legendy byl první samurajský meč vyroben okolo roku 700 n.l. mečířem Amakunim a později Jasacunym. Z počátku byl meč spíše odznakem hodnosti určité vrstvy, později se stal nástrojem vojenské třídy. Kvalita meče závisela především na účelu a také na společenském postavení majitele. Použití a držení meče omezovaly nejdříve obyčeje a zvyky, později i předpisy. Třída samurajů vznikla v období starých mečů (900 – 1530). Meč se stal každodenní potřebou a nosil se neustále. Pomalu se vyvíjel a starší zbraně nahradily jednosečné zbraně s zakřivenou čepelí a ty pak speciální zakalené meče. Samurajové měli právo nosit dva meče. Meč byl něco jako samurajova duše, kdo jej ztratil, ztratil i právo žít. Držení a používání meče bylo pro samuraje přísně definováno v podrobně propracované etiketě. Podle délky se meče dělily na 3 druhy: dlouhý meč (Daitó - Katana), krátký meč (Wakizaši) a na krátký meč nebo spíše dýku (Tanto). Během své životnosti a zvláště pak v průběhu válek, bývaly meče často přebrušovány. Nešlo tedy o žádnou zázračnou zbraň a i on jako každá sečná zbraň podléhal opotřebení a při nárazu ostří o ostří takřka s jistotou došlo k destrukci křehké kalené části u obou zbraní. Brusič pak podobná poškození bylo-li to ještě možné musí zbrousit a zahladit. Proto mají používané meče nepravidelný tvar ostří - v první třetině u hrotu meč poněkud užší.
Japonský meč lze dělit na tři části
- jílec s doplňky
- čepel
- pochvu s doplňky.
Jádro rukojeti - (Tsuka) - se vyrábělo z dřeva, opracované tak aby řap čepele seděl přesně v připraveném dlabu. Napříč rukojetí prochází kolíček (mekugi), který drží čepel a rukojeť pohromadě.
Tsuba - záštita mečeSaya - pochva>Kojiri - zakončující kování pochvy
Sageo - pásek na saya
Koiguchi - ústí pochvy
Fuchi - objímka rukojeti
Mekugi - bambusový čep / kolíček zajišťující řap v rukojeti
Tsuka - rukojeť meče Ito - opletení tsuky
Same - rejnočí kůže (nebo náhražka)
Kashira - hlavice zakončující rukojeť
Menuki - ozdoba pod opletením rukojeti
Hi - žlábky vybrané v čepeli, pro odlehčení nebo jako okrasa Kissaki - špička čepele Boshi - tvrzená část špičky meče
Yokote - příčné žebro mezi Ji a špičkou meče Ha - ostří čepele
Hada - povrchová struktura (žilkování) ocele Mune-machi - konec hřbetu čepele
Mekugi-ana - otvor pro zajišťovací čep Mei - signatura na řapu Nakago - řap
Hamachi - konec ostří čepele Hamon - stopa tvrzené části ostří Mune - hřbet čepele
Nagasa - délka ostří čepele
Mihaba - výška čepele Kasane - tloušťka/síla čepele
Kizu - vady čepele (zuby na ostří / kazy)
Kaeri-tsuno - trn na saye zabraňující nechtěnému vytažení meče z obi
Shirasaya - základní dřevěná pochva meče
Koshirae - finální úprava meče a pochvy
Sayagaki - informace o ostří meče napsané na Shirasaya
Tsukamaki - opletení rukojeti Kurigata - držák (očko) na pásek Shitodome - pár kování sloužící jako vložka pro kurigata
Nakagojiri - zakončení řapu>Horimono - rytina na čepeli Sori - úhel zakřivení čepele
Ji - plocha čepele přilehlá k ostří Fukura - zakřivení ostří na špičce meče
Seppa - podložky z obou stran záštity
Habaki - zámek meče, utěsňující čepel v pochvě
Choji Abura - olej na ošetření čepele
Nugu-Kami - jemná bavlněná utěrka na setření oleje
Mekuginuki - kladívko na manipulaci ze zajišťovacími kolíčky
Uchiko - leštící palička>Koduka - malý nožík, jako příslušenství pochvy meče
Kogai - malý nožík ve tvaru jehlice, jako příslušenství pochvy meče
Bokken - dřevěný tréninkový meč Iaito - tréninkový meč s tupým ostřím
Sayajiri - zakončující kování pochvy u Tachi Ashi - poutka na pochvě Tachi
Tamešigiri - historie
Tamešigiri bylo v Japonsku častou záležitostí, meče které při tomto testu nedosáhly požadované kvality byly vyřazeny z výbavy bojovníka. Testování kvality meče se provádělo jak na cvičných cílech, které simulovaly lidské tělo (například bambusové tyče obalené vlhkou travou nebo slámou byly funkční kopií nahrazující kost ruky nebo nohy se svalovou hmotou), tak v řídkých případech i na opravdových tělech popravených osob. Tímto způsobem byla zachována autentičnost a kvalita jak tréninku tak i zbraní, a stará tajemství byla osvojena a udržována nedotčena pro další pokolení.
Testování meče bylo vážnou věcí, těla která měla být pro test použita, byla velmi pečlivě vyšetřena, zda za života netrpěla nějakou nemocí. Věřilo se totiž, že použitím meče na nemocném těle by došlo k porušení čistoty a tím i kvality meče. Těla samurajů a kněžích nebyla nikdy pro tento účel používána. Test se prováděl pouze na tělech příslušníků nižších tříd obyvatelstva.
Mistr testující meč si čepel namontoval do speciálního držáku. Potom se jedno nebo více těl naaranžovalo, nejčastěji přes hromadu písku nebo pomocí do polohy vstoje a test mohl začít. Meče, které prošly zkouškou úspěšně, byly obvykle na čepeli pod rukojetí označkovány detaily proběhlého testu a byl k nim také vydán oficiální záznam o průběhu testu. Technika seku musela být správně provedená, protože i nejkvalitnější čepel může být naštípnuta nebo úplně zlomena neodborným zacházením.
Tamešigiri - současnost
V současné době se Tamešigiri provádí na snopech slámy s nebo bez zeleného bambusu, případně se používají namočené rohože. Stojan pro Tamešigiri najdete u nás v obchodě. Klíčové pro správné provedení zkoušky je síla švihu a zejména úhel dopadu čepele.